My ostatní tu prostě žijem - Patrick Ness

To, že je to nepravděpodobné, neznamená, že to není skutečné.

Autor/ka: Patrick Ness

Originální název: The Rest of Us Just Live Here

Rok vydání: UK 2015/ CZ 2016

Nakladatelství: UK Walker Books Ltd/ CZ Slovart

Překladatel/ka: Jan Březovský a Tereza Nuckollsová

Počet stran: 304

Mikey  je úplně normální kluk. Ale svět, ve kterém žije, už tak normální není. Po městě se začínají objevovat záhadná modrá světla a lidé začínají mizet. Ale on ani jeho přátelé se nemusejí bát, protože oni přeci nejsou hipsteři. A tohle se vždy děje jenom hipsterům.

Stejné to bylo před pár lety s duchomorama, ale těch už je svět zbaven, tak co je tohle?  A co když opravdu nejsou tak v bezpečí, jak si myslí? A dokáže už konečně říct Henně, co k ní cítí, nebo se bude dál užírat v nevědomosti, jestli ona jeho city opětuje?

Jediné, na co v tu chvíli myslím, je sloup světla, který jsme zahlédli na Palouku, když se kolem nás přehnal hipster Finn. Ten hipster Finn, kterého pak našli mrtvého. Bojím se vylézt zpod plachty. Bojím se zpod plachty nevylézt. A pak je to pryč. Světlo zmizí tak rychle, že mě to na vteřinu oslepí a musím zamrkat, abych ve stínu pod plachtou zase normálně viděl. Zaposlouchám se. Je ticho. Pak to ticho něco přeruší. Zaslechnu nějaký zvuk. Je to blízko. Předtím tu nic takového slyšet nebylo. Dech. (s. 96)

Už ze začátku říkám, že tahle kniha je opravdu divná. Při čtení jsem měla pocit, jako kdybych si vzala nějaký prášek a ocitla se v úplně jiném světě. Opravdu. Nebo znáte to, jak ve snech všechno dává smysl, ale když se probudíte a začnete o tom přemýšlet, tak je vše divné a celé takové pokřivené? Tak to je přesně definice tohohle příběhu. A pořád se nemůžu rozhodnout, jestli je to dobře, nebo špatně. Nebo je to možná obojí. Protože takhle originální knihu jsem už dlouho (možná nikdy) nečetla, ale na druhou stranu mi tam při čtení stále něco nesedělo.

Ale jinak je příběh čtivý. A to hodně. Přečetla jsem ho celý za pár hodin. Prostě nešlo přestat. Když jsem dočetla jednu kapitolu, tak jsem chtěla vědět, co za šílenost bude zas v té další. Navíc jsem si zamilovala propracované postavy, u kterých mám pocit, jako kdybych je znala věky a ne jen nějakých tři sta stran.

Zajímavý je také samotný způsob vypravování. Hlavní děj je totiž o naprosto obyčejných hrdinech (myšleno tak, že to jsou lidé a ne nějaké nadpřirozené bytosti) a podobá se příběhům například od Johna Greena. Ale pak je tu ta šílená fantasy část, která mi trochu připomíná Lovce stínů. Ale o ní se dozvídáme jen z krátkých shrnutí, které předchází každou kapitolu. A celé to působí tak, že v konečném důsledku ani nevím, jestli tahle část byla skutečná, nebo jestli byla jen výplodem fantasie nějaké z postav. I když, jak říká Albus Brumbál, proč by to, co se děje v něčí hlavě, nemohlo být skutečné?

Obálka mě také velmi zaujala. Je originální a trochu podivná, stejně jako kniha. A navíc přesně vystihuje příběh (tedy spíše jeho postavy).

Jestli jste dočetli až sem a jste z mého názoru tak trochu zmatení, tak to je dobře, protože to znamená, že se mi knihu povedlo vystihnout naprosto přesně. Nevím jak, ale tahle směs originality, šílenství a fantasie prostě funguje.