středa 12. července 2017

Stačí jen chtít - Joelle Charbonneau

Pozor na to, co si přeješ.

Autor/ka: Joelle Charbonneau
Originální název: Need
Rok vydání: USA 2015/ CZ 2017
Nakladatelství: USA Houghton Mifflin Harcourt/ CZ Fragment
Překladatel/ka: Alžběta Kalinová
Počet stran: 270


V malém americkém městečku se objeví nová sociální síť NEED určená jen pro žáky tamní střední školy. Jednoduše do kolonky napíšete, co si přejete, pozvete na síť pár kamarádů a vzápětí se vaše přání vyplní. Je ale samozřejmé, že nic není zadarmo.
Když už není koho na síť zvát, úkoly se změní. A i přes to, že stále vypadají většinou nevinně, tak takové nejsou. Celé město se tak ocitne v nebezpečí a je jen na Kaylee, aby tomu celému přišla na kloub, protože jí nikdo nevěří.
„A právě proto má NEED takovej úspěch,“ podotkla jsem. „Lidi jsou líní šetřit nebo pracovat, aby dostali to, co chtějí. Hledají snadnej způsob a NEED jim ho nabízí. (s. 106)
Musím opravdu ocenit nápad na příběh, protože jen co jsem si přečetla anotaci, tak jsem chtěla knihu otevřít a ponořit se do čtení. A i to tak skvělé ze začátku bylo, protože jsem chtěla vědět, co se bude dít dál, jaký další úkol kdo dostane, celé to bylo takové napínavé, ale postupně se z toho stal celkem stereotyp a začala tomu chybět šťáva (jestli víte, jak to myslím). Úkoly začaly být dost zvrácené a dost mi to připomínalo modrou velrybu… Prostě se tam občas vloudilo trochu Kinga. A trochu mě zklamal konec, kdy hlavní záporák všechno prozradil. Moc jsem to totiž nepochopila. Nepochopila jsem původní  účel NEEDu a ani proč by někdo něco takového dělal.

I když to není žádné „literární dílo“, tak je vidět, že autorka opravdu umí psát. Vše je trochu jednoduché, ale dobře napsané. Avšak vyjma postav. Zdály se mi dost povrchní a hlavní hrdinka byla přímo otravná (Docela jsem chápala, proč jí ostatní moc nemusí.). Také její matka se chovala trochu podivně a dost pochybuju, že by to tak bylo i ve skutečnosti, protože jestli ano, tak je opravdu docela chudák.

Body ale můžu přičíst za hezkou obálku, která pomáhá navodit dobrý první dojem. A i když moc nechápu, proč se nenechal původní anglický název NEED (podle jména té sítě), tak i s tímhle „novým“ názvem jsem docela spokojená, protože dobře reflektuje to, co se v knize děje.

Musím podotknout, že kniha má důmyslně rozvržené kapitoly. Nejsou vyprávěné jen z pohledu hlavní hrdinky, ale také z pohledů jiných uživatelů NEEDu a to hezky zpestřuje čtení, i když nevím, proč Kaylee vypráví v první osobě a s jinými uživateli se seznamujeme prostřednictvím třetí osoby. Ale celý tenhle koncept je udělaný velmi chytře, aby bylo co nejtěžší knihu odložit. Jedna kapitola skončí hodně zajímavě, že prostě potřebujete vědět, jak to bude dál, a tak otočíte stránku, abyste začaly s další kapitolou, ale příběh tam nepokračuje, protože najednou je tam jiný uživatel. A tak vy přečtete jeho kapitolu, pak jinou kapitolu, pak ještě jinou, a až pak se dozvíte to, co chcete, ale zase je tu jiná otázka a celý tenhle kruh může začít znova. Tak se stalo, že jsem knihu přečetla během čtyřiadvaceti hodin a to i přesto, že mě ne všechny pasáže bavili.

Takže kniha určitě stojí za pozornost a to nejen z výše uvedených důvodů, ale taky proto, že hostem letošního Humbooku bude právě Joelle Charboneau – autorka této knihy a také Univerzity výjimečných. A kdo by neměl rád podepsané knihy…
Navzdory všem varováním si nikdo neuvědomuje, že interakcí na internetu mohou ohrozit svůj život nebo životy jiných. Zvlášť pod pláštěm anonymity. Všichni se cítí chránění, neohrožení a neporazitelní. Přidej si k tomu obavy, které provázejí pubertu – věci, které chceš nebo si myslíš, že je potřebuješ k tomu, abys byla úspěšná nebo šťastná nebo obdivovaná – a hned uvidíš, jak snadno lze přetavit tvé vrstevníky ve skupinu, která bude ochotná sbírat data za odměny. (s. 257)

P.S. Za recenzní výtisk moc děkuji Humbooku, který můžete sledovat na Facebooku a také na Instagramu, aby vám nic neuniklo (protože tam se pořád něco děje) a rozhodně sledujte i můj blog, protože se něco chystá…

Žádné komentáře:

Okomentovat

Komentář mě vždy moc potěší, protože mě zajímá váš názor na to, co píši. Snažím se odpovídat na všechny.