Čáry života - Veronica Roth

Je těžké poznat, kdo je nepřítel a kdo přítel.

Autor/ka: Veronica Roth
Originální název: Carve the Mark
Rok vydání: USA 2017 / CZ 2017
Nakladatelství: USA HarperCollins  / CZ CooBoo
Překladatel/ka: Tomáš Bílá
Počet stran: 424

Devět planet a každá úplně jiná. Bylo by jednoduché, kdyby je přitahoval stejný názor, stejně jako je všechny přitahuje Slunce, které společně obíhají. Ale tak tomu samozřejmě není. Asi největší rozkol panuje mezi Thuvhe a Šotety. Dvěma národy dělícími se o jednu z nich. A právě tady se objevují Akos a Cyra – nepřátelé.
Každý žije na jedné straně barikády, ale nějakým způsobem je život svede dohromady. Že by to byl osud? Každý člověk tu má nějaký dar a ani tihle dva nejsou výjimkou. Naopak. Jejich dary jsou výjimečné. Takže i když se navzájem nemůžou vystát, musí si začít věřit a navzájem si pomoci, protože jinak by to mohlo stát nejen jejich životy, ale také životy jejich blízkých.

Rozběhla jsem se uličkou, ale ne dost rychle na to, abych stačila uniknout spršce studené vody, která mi přistála přímo za krkem. Zapištěla jsem jako malá holka, pak jsem ho chytla za loket a běželi jsme spolu. Razili jsme si cestu zpívajícím davem, vyhýbali jsme se staříkům, kteří se tiše pohupovali do rytmu, mladým párům tančícím tělo na tělo i podrážděným prodejcům z jiných planet, kteří rychle zakrývali vystavené zboží. Skákali jsme do jasně modrých kaluží, až jsme byli celí promáčení. A oba dva jsme se smáli. (s. 120)

Veronica Roth je autorka, která dokáže vyprávět neskutečně čivým způsobem. Už po pár stránkách se začtete a nebudete vědět, kde končí kniha a začíná realita. Příběh je ze začátku docela těžký na pochopení, protože se jedná o úplně nový svět, úplně novou společnost lidí, která žije poměrně rozdílně než my. Na čtenáře je vychrlena spousta pojmů bez vysvětlení, ale to se záhy dostaví z kontextu. Dost mě překvapila jména postav, která rozhodně nejsou obvyklá. Ze začátku mi dokonce vadila, protože jsem se kvůli nim nevyznala v tom, kdo je kdo, ale pak jsem si zvykla a teď po dočtení už jsou pro mě běžnou součástí tohoto originálního příběhu.

„Je to zvláštní pocit, když zjistíš, že tví nejhorší nepřátelé mají příbuzné, kteří je mají rádi." (s. 203)

Úžasné také je, jak autorka dokáže manipulovat se čtenářem. Na začátku vám řekne, kdo je „dobrý“ a kdo „zlý“, ale během čtení zjistíte, že to tak jednoduché není a je klidně možné, že postava, kterou si oblíbíte, se ukáže jako někdo úplně jiný.

„Viděl jsi ve mně někoho lepšího, než jsem," pokračovala jsem. „Řekl jsi mi, že se můžu stát někým jiným, že to, čím  jsem, není neměnné. A já ti začala věřit." (s. 347)

Taky je třeba vyjádřit se k obálce… No. Kdybych neviděla tu originální, tak řeknu, že je nádherná, protože vystihuje podstatu knihy, ale je svým způsobem tajemná, stejně jako samotný název. Ale já tu zahraniční viděla, takže to říci nemohu, protože ta česká je prostě ochuzená přesně o to, co tu originální dělá dokonalou. Proč také nemůžeme mít třpytivý přebal?

Zdroj

Každopádně podle konce knihy je zřejmé, že tohle byl pouze první díl a tím pádem je na místě otázka – kdy bude další? 

P. S. Děkuji moc Megaknihám za poskytmutí recenzního výtisku.